Práce:

Ysera se ve svých osmnácti letech přidala k legii, o dva roky na to po smrti svého otce převzala jeho postavení a stala se vůdkyní.

​

​

Povaha / minulosť :

​

Ysera byla ta druhorozená, a jak se u takovýchto dětí očekává, většinou slepě následují své sourozence a ve většině případech vyrůstají ve stínu svých starších sourozenců. U ní to nebylo jiné, za svým bratrem doslova lezla jako ocásek a snažila se od něj učit, pochytávala jeho techniku i styl boje a kdykoliv trénovala ona, snažila se být lepší než on. Tajně doufala, že se jí to vydaří a otec si jí bude více všímat, no jak to u otců chodí, chtějí svého syna naučit vše, co znají oni a až pak přichází na řadu dcery. Pravda ale byla, že Ysera vždy ve všem vynikala více než její bratr, ovšem nechtěla, aby někdo o jejím bratru snad jen na malou milisekundu pochyboval, a tak své zručnosti a talenty raději ukrývala. Krátce po jejím připojení se k legii se její bratr vydával se svými dvěma dobrými přáteli na lov, ale ani jeden z nich se už nikdy nevrátil.

Do dnes nikdo neví, co se přesně stalo, nebo kam zmizeli. Někteří si myslí, že utekli ze země, že zradili svou vlast a zbaběle prchli, jiní zase věří na hloupé povídačky, ovšem většina je má za mrtvé. Yseře to nikdy nešlo do hlavy, ale neřešila to, svého bratra brala jako mrtvého. Mohlo se stát cokoliv, jen bylo záhadou, že se nikdy nenašly stopy, které by vedly dál, nebo snad těla, po kterých by každý věděl, že to nejsou zrádci, jen dlouho se rozkládající mrtvoly. Po bratrově zmizení se její otec více upnul na svou dceru a chtěj jí začít cvičit, no po zjištění, že vše se naučila sama a jen okoukávala techniku, a že je dokonce lepší než její bratr, toho nechal a dal jí volnou ruku s tím, ať se tedy zdokonaluje sama, když si celý svůj život sama určovala cestu a dokázala se většinu věcí naučit jen pro to, že se pečlivě dívala. Smrt otce jí nijak nezasáhla, nebyla si s ním blízká, byl pro ni pouze člověk, který se podílel na tom, aby jí dal život, ovšem přirozená láska mezi otcem a dcerou mezi nimi chyběla, byla to lehká náklonnost jen pro to, že je spojovala stejná krev a geny.

Co jinak říci o Yseře?

Za prvé by měl každý vědět, že je věrná koruně. I kdyby jí král nařídil, aby vlastníma rukama vyvraždila celou legii, udělala by to. Rozkaz je pro ni rozkaz a ona ho splní bez zaváhání, i kdyby na trůnu seděl krutý a lidmi nemilovaný král, bude ho slepě následovat, protože se to od ní očekává. Nevyhledává žádnou společnost nebo snad přátele, vyrůstala bez matky a otec s jejím bratrem trávili většinu času společně, a ona? Jako by vlastně ani nebyla. Je zvyklá se o sebe umět postarat sama, k novým věcem nepotřebuje žádné mentory, stačí jí jen se pozorně dívat a skrze to se učí. Co se týče bojových praktik, je na samotném vrcholku legie, určitě to tedy nebude slabá dívčina, kterou srazíte k zemi jednou ranou. Její pokrevní linie vždy čerpala z lukostřelby a ani ona není výjimkou, a stává se jen málokdy, že mine svůj cíl.

​

​

Prekliata relikvia:

​

Její relikvií je luk, temně černý s dvěma stříbrnými a ostrými hroty na obou dvou koncích luku. Na luku jsou různě vyryté ornamenty, polité stříbrnou barvou, a jako ke každému luku i zde nechybí toulec se šípy, ve stejné barvě se stejně vyrytými runami a ornamenty na toulci. Její předci si mysleli, že pokud do zbraně vyryjí ornamenty a runy, bude zbraň silnější a její nositel mocnější, a jako každá vzácná zbraň, ať už proslavená díky majiteli, či dědící se v rodině, má nějakou povídačku, a ani luk dědící se v rodu Daenysů není jiný. Pokud se zkombinují dokonalá schopnost lukostřelby a tato relikvie, vznikne doslova smrtelná kombinace pro nepřítele, a šíp vystřelený z luku jen málokdy mine svůj cíl. 

​

​

trieda: 2 trieda