Práce:

Umělec, malíř, sochař

​

Povaha / minulosť :

​

Původem je z rodiny, která byla poměrně velká a dokonce před dávnými časy tvořila smečku. Bohatá rodina, která žila na jihu, pocházející z původní linie vlkodlaků. Někteří starší členové nebo příbuzenstvo si pamatuje mnoho věcí, o kterých dnešní mládež nemá ani tušení. Obě strany Austhel i Miral byly docela velké rodiny a jejich sňatek byl domluvený. Rodiče tedy spolu moc často nemluvili a rodina zažívala spíše rozpolcení než sjednocení. V té době, co byli už na světě všechny děti, hlavně nejstarší Eliseo, se smečka už dávno rozpadla, ačkoliv otec se snažil z jejich rodiny vytvořit smečku další, ale neúspěšně. Možná to chvíli fungovalo, ale krvelačnost a hlavně nenasytnost, a také divokost některých sourozenců a členů rodiny, všechno zničila a přišla zkáza. Ta nejbližší rodina sice zůstala ještě chvíli pohromadě, ale ostatní členové odešli po svých, rozdělili se.

Eliseo je nejstarší syn, byly na něj kladeny největší nároky a rodiče z něj chtěli udělat dokonalého syna. Podepsalo se to jak na jeho povaze, tak na jeho psychice. S dalšími sourozenci vycházel prve poměrně klidně. Některé rvačky a šarvátky mezi bratry skončily modřinami, odřeninami a v horších případech i ranami, které se hojily déle. Sestra byla spíše s matkou, Eliseo byl vůči ní ale poměrně ochranářský. Pokud by ho neodmítala, možná by si připadal i poměrně chtěný. S otcem Eliseo moc nevycházel, protože z něj otec chtěl mít tvrdého muže což bylo v rozporu s jeho něžnou stránkou a nadáním pro umění. V bojích se sourozenci málokdy vynikal, protože neměl takovou sílu jako oni. Dalo by se říct, že postupem času z nejoblíbenějšího syna spadl na úroveň „největší zklamání rodiny“.

Jeho bratři sílili a rostli, jeho sestra se vzdělávala a také ona sílila a několikrát Elisea porazila. Matka se toulala spíše po sídle a když trávila čas s rodinou, byla tichá, a tak v rodině v podstatě neměla žádné slovo. Vše řídil otec, později i bratři. Eliseo si časem začal rozumět se svou sestrou, protože ona našla zalíbení v jeho kresbách, hudebním nadání. Ale svým způsobem ho zavrhla z důvodu, že by jí nikdy neochránil. Postupem času se od rodiny vzdaloval. Otec si na něm vylíval zlost a on čím dál tím více vše uzavíral do sebe a svého umění až se stal šíleným. Jeho obrazy často byly tvořeny krví jeho obětí. Nenasytnost po krvi ho pohltila. Napadal své sourozence, napadl svou matku a to otec už nedokázal dále tolerovat. Po velké rvačce, kdy Eliseo nemohl vyhrát a přesto bojoval, byl vyhnán ze sídla a otec se ho zřekl. Matka sice v očích měla slzy a jeho sestra Nancy se ho zastávala, ale nakonec odešel i svým způsobem dobrovolně. Nenáviděl pohrdání jeho otce jím samotným a nenáviděl neocenitelnost jeho talentu. Nechápal matku, která se svých dětí nikdy nezastala, a když byl vyhnán, téměř plakala nad ztrátou svého syna. Nenáviděl své mladší bratry, kterými byl šikanován a svou ironickou mladší sestru, která ho na jednu stranu obdivovala a na druhou stranu jím pohrdala. A otec, který o matku nejevil zájem, se jí najednou zastával.
Několik let žil sám jako tulák, jeho cesta neznala konce, jen chtěl být co nejdál od své rodiny a od minulosti. Uvědomoval si mnoho věcí a snažil se učit ovládat svůj chtíč po krvi, který ho zaslepil. Samota ho uklidnila, naučil se přežít a zacházet i se svým krvechtíčem. Vyhledával potravu pouze v době, kdy měl opravdu hlad a to mu svým způsobem zůstalo. Dostal se do měst daleko od rodiny, kterou nechal za sebou, a tam si začal vydělávat jako sotva 17 letý kluk pouličním uměním, kterým byl celkem oblíbený. Putoval dál až se zabydlel a několik posledních let žije ve skromné chatě poblíž lesa, kde se věnuje umění. Je to celkem paradox na to, z jaké rodiny pochází a na jaké prostředí byl zvyklý. Ve sklepě jeho domku se skrývá stále tajemství jeho šílenství, které se stalo jeho součástí.

Už jen pro svůj fyzický lidský vzhled je často považován za podivína. Ačkoliv jeho rodina pochází z jihu, jeho vlasy jsou čistě bílé a jeho oči křišťálově modré, jeho kůže sněhově bílá. I jeho vlčí podoba je velmi ojedinělá a to z důvodu, že jako vlk má bílou srst s občasnými šmouhami šedé nebo hnědé barvy, hlavně kolem čumáku a na nohou. Špice jeho ocasu a uši jsou tmavě šedé. Se svou vlčí nespoutaností a neustálou chutí po krvi se naučil zacházet po dobu, kdy byl sám jako tulák v lesích. Nikdy se nesvazuje, protože má rád volnost. Pach krve už ho neovládá, tudíž se často nestává, že se přemění z tohoto důvodu. Někdy ale nechá proudit svou šílenost a nechá se krví pohltit, aby vybil svou přebytečnou energii nebo ho prostě jen ovládnou emoce. Někdy se změní po čas dne, ale stalo se mu to zatím jen dvakrát, je to pro něj velmi náročné a bolestivější snad než přeměna v noci.

Má spíše introvertní povahu, i když na druhou stranu už z jeho pohledu lze číst, jak sebevědomý je. Jsou to pozůstatky toho, jak byl vychováván jako malý. I přesto, že je sebevědomý, má sklony k depresím a také emoční nestabilitě, což mu dělalo hodně problém dřív. Teď už to alespoň trochu umí ovládat a potlačit. I když ne vždy je to sto procentně jisté, že nevybouchne například vztekem. Je nestálý, i když působí vyrovnaně. Jeho vyrovnanost je jen obal toho všeho, co se skrývá uvnitř něj, protože se nechce nechat poznat. Nevěří lidem a nedokáže důvěřovat ostatním. Pokud se s někým dává do řeči je to kvůli tomu, že ho zaujme například látka oblečení dotyčného nebo nějaký jiný pro něj umělecky přitažlivý předmět. Jak již bylo zmíněno má velký smysl pro umění a také pro to má nadání. Jeho kresby vyjadřují emoce, které neumí vyslovit nebo vůbec vyjádřit slovy. Naučil se, že když do umění dá všechno, ne jen, že má pak umění zvláštní nádech, ale zároveň tím vybíjí své emoce a potom je daleko klidnější i uvnitř. Zajímá ho malba, sochařství, ale má rád i hudbu a jiné směry, kde může najít umění (například i odvětví zabývající se výrobou látek, oblečení apod).

Nedá se říct, že je zlý, nedá se ale ani říct, že je hodný. Správné slovo, které ho popisuje je šílený. Pokud by někdo opravdu dokázal číst jeho myšlenky, určitě by po pár sekundách v jeho hlavě buď zešílel nebo rychle z jeho hlavy utekl. Nikdo by totiž nechtěl znát to, co se skrývá uvnitř něj. Ve všech věcech vidí zvláštní význam a dokonce i některá slova pochopí špatně, a pak vznikají konflikty. Není fyzicky silný, protože jeho tělo je štíhlé a také nemá talent pro boje. Na druhou stranu ze rvaček s bratry se naučil hodně o tom, jak lidé nejčastěji útočí a také se naučil vykroutit se a utéct. Není to zbabělost, pouze mu nezbývá jiná možnost, pokud se nechce nechat zabít a pokud ho někdo nechce poslouchat, aby mu vysvětlil, jak pochopil daná slova. Ačkoliv není zrovna ten typ, který by hodně mluvil nebo dobře vysvětloval, někdy prostě na něj padne taková nálada, kdy je schopný vysvětlovat nebo dokonce s někým o něčem hovořit. Problém je, že ho to téma musí zaujmout a dotknout se jeho vnitřku. Společnost jako taková mu nevadí, protože vyrůstal ve velké rodině mezi hodně osobami a uměl se projevit. Pouze teď už se neprojevuje tolik a přesný důvod ani sám neví. 

Je velký perfekcionista, dokonce by se dalo říct, že je to až téměř psychická porucha. Také nenávidí nepořádek, takže často dělá takové věci, které jsou opravdu podivínské (několikrát rovná věci, kliky se dotkne jen přes kapesník apod). Jeho oblečení musí být vždy perfektně sladěné, nesmí být nikde zmačkané a vždy musí vypadat dobře. Na svém vzhledu si dost potrpí, takže pokud někdo jen trochu ušpiní nebo zmrzačí jeho tvář, pozná jeho skutečný hněv a skutečné šílenství. Protikladem k tomu je, že miluje krev. Tedy pouze pokud ho opravdu chytne ta šílená a krvelačná nálada. Jeho „heslo“ - jediné, čím může být jeho oblečení a tělo potřísněno, je krev jeho oběti zabitá pro umělecké účely. Může to znít docela zvláštně, ale někdy opravdu v jeho obrazech lze najít místo rudé barvy skutečnou krev. Jeho opatrnost a také jeho nálady, i chování se mění v závislosti na tom, jaká jeho myšlenka zrovna vítězí. Pokud zvítězí introvert, je opatrný, pokud zvítězí šílenost, žádná opatrnost u něj neexistuje. Tyhle dvě jeho stránky mají mezi sebou velmi tenkou hranici. Pokud je ve společnosti, záleží na lidech jak se k němu chovají a kterou jeho část otevřou a poznají. Pokud je sám, záleží to na jeho vlastním rozpolcení nebo stabilitě. Co se týče společnosti, není v ní vidět často. Stal se spíše samotářem nebo spíš „tím šíleným umělcem“, kterého nikdo není schopný pochopit. Vůbec nemá strach někoho zabít, i když je to v lidské podobě. Ale jeho lepším způsobem vraždy je většinou únos a mučení, než rychlá smrt, protože kdyby se dostal do rvačky, prohrál by a toho si je on vědom. Poměrně často je vychytralý až je to překvapující. A jeho sněhově bílá kůže a bílé vlasy a pod jejich závojem modré oči, můžou někdy nahánět strach. Dříve si přezdíval „smrt“, protože mu tak říkali kvůli jeho vzhledu a psychopatickým sklonům a také své vraždy vždy dělal velmi uměleckým způsobem.

Ke komukoliv má vlastní individuální vztah, a podle toho se odvíjí, jak se k dotyčnému bude chovat. Jeho činy nebudou nikdy pochopeny, nejspíš, ale on ani nežádá pochopení, pouze chce ukázat na krásu smrti, krásu těla, krásu krve. Všechny jeho ideály jsou velmi zvláštní a nepochopitelné. Aby ho někdo pochopil, musel by být opravdu stejně šílený jako on. A pokud by se někdo takový našel, neví ani on sám, co by udělal nebo jak by reagoval. Možná by měl strach, nebo by se přátelil, i když slovo přátelství mu je cizí, možná by prostě zmizel, jak to on často umí nejlíp. Někdy může působit opravdu jako „smrt“ nebo stín, který prostě zmizí. Jeho nenápadnost a zároveň nápadnost díky jeho vzhledu, vše, co je protikladem, bere i jako výhodu a svou součást. Věci, které vnímá a jak je vnímá, je jeho vlastním myšlením, ale jeho myšlení nikdy nemůže být pochopeno, protože nemůže být pochopen on sám. Tolik se změnil od dob, kdy byl milovaný syn, ten převrat přišel, když začal být nenáviděn a začali jím pohrdat. Teď naopak on pohrdá lidmi, těmi, kteří pro něj nejsou absolutně vůbec zajímaví.